Mámo,táto,blbě jste mne vychovali

Perlička z včerejší mé služby. Odcházel jsem ze mzdové účtárny,kde jsem byl s důležitou neodkladnou poštou a z druhého patra krok přede mnou odcházel do přízemí i ředitel Dnv Tomáš Töpfer. Normální situace,v které bych běžně s jiným zaměstnancem z divadla cestou zažertoval a pohovořil. S kýmkoliv. Ale ředitel,který se mnou zásadně už roky nemluví a jsem pro něho vzduch .... raději jsem se diplomaticky začetl do vitrinky v mezipatře,abych mu dal náskok o několik kroků víc a zmizel mu z cesty. Bylo mi nesmírně trapně,přátelé. Za oba! Za sebe,že mne rodiče zbytečně vychovali ke slušnosti a za Tomáše Töpfera,v jehož přítomnosti nevím jak řešit " potkávání " s ním. Mám stohy vyprávěnek od přátel z politiky,jak dokázal být v Senátu arogantní a nepříjemný,jaký je to buldozer v mezilidiských vztazích,ale vždy myslívám na svoji neteř,která má herce Töpfera za milého,protože ho prý zná z televizních Četníků. I mně se tam,Radko,velmi moc stále líbí,podobně jako v Životu na zámku,ale chová se v divadle jak četník na svém zámku. Přemýšlel jsem,zda tato glosa není zakázaná,zda není proti Divadlu na Vinohradech a zda tedy našemu divadlu neškodím,ale můj milý Jene Vedrale,tato glosa je pouze a jen mým osobním kulturním pocitem na mém blogu, Nemohu za chování ředitele,jehož nechápu. To mám raději upřímný otevený názor uměleckého šéfa Juraje Deíka,který prý mne rád nemá a nebude prý předstírat úsměv při vzájemném setkání. Včera jsem pro Ondru Kepku natočil rozhovor do jeho připravovaného rozhlasového dokumentu o DnV. Zeptal se mne i na to,co je v mé práci nejtěžší. Odpověděl jsem mu,že předat dopis,podat klíče nebo vyřídit vzkaz dovede ve vrátnici úplně každý. Ale že je na mé již 22 let dlouhé práci divadelního vrátného nejtěžší ta každodenní " práce s lidmi ". S každým úplně rozdílná,s neznámou návštěvou z ulice,s externími pracovníky,se zaměstnanci,s uměleckým souborem,s mými přáteli mezi kolegy v práci a mezi herci nebo s lidmi z nedělních pronájmů. Ale je to i nesmírně nádherná práce. Ondřej to o mne dobře ví. Nazval jsem tuto glosu mým kulturním pocitem. Tedy píšu tento text s určitou snad kulturní noblesou. Protože vzpomínám na mé dětství,kdy nás v baráku domovnice často normálně seřezala,když jsme slušně nepozdravili nebo se nepatřičně chovali. Nepozdravily a nechovaly s tvrdým ypsilon,my děti. Mámo,táto,blbě jste mne vychovali.