Svěží vánek

Tak jsem si dnes " užíval " dovolenou brzy ráno cestou z nákupu kolem divadla než udeří to avizované 38 st. teplo a vidím,koukám a zaostřuji,on to u vitriny s tablem Iljy Racka náš herec pan Jaromír Meduna. S baťůžkem a také za povinnostmi důchodce. Potkáváme se častěji,ale spíš v oblasti jeho Bulovky než tady na Vinohradech. A šup,hned se dostal do titulku této mé glosy. Svěží vánek to byl náš delší srdečný rozhovor,kterému určitě naslouchal i pan Racek. Vzpomínali jsme na něho na tom chodníku,kolem nás život,kterého se již pan Ilja neúčastní. Mluvit s tak lidským člověkem,moudrým a umělcem tělem a duší jako je pan Meduna,balzám na duši. Víte,často i pochybuji,zda všechno dělám jen dobře nebo v mezích slušnosti,ale tyhle rozhovory mne vždy povzbudí a přesvědčí,že stojím správně na zemi. Včera SMSky s naším Jarouškem Kepkou,píšeme si pravidelně apod. Dnes desítky mých čtenářů. Komunikujeme spolu. Pak jsem přišel domů a na mobilu nevyzvednuté hovory. Jeden z nich také z vrátnice. Místo svěžího vánku vichřice. Kolegyně si nepřeje ji jmenovat a fotografovat na mém webu. Změnila od soboty svůj názor na vitrinku s panem Rackem a musel jsem oba příspěvky czenzurovat. Vždyť jo,kliknu párkrát na klávesnici počítače a můžu smazat oba texty i třeba celé. To podle toho jak bude foukat za týden vítr na ředitelství až nastoupím po dovolené. Bývávali jsme v Divadle na Vinohradech " nádherný kolektiv ".  Teď jsme kolektiv jen když se " kolektivní " jedinci sejdou. Jaromír,Jaroušek,ba i pan Ilja jsme dnes ráno na tom chodníku byli KOLEKTIV. Ale to dnes v divadle už bohužel nepochopí.