Velikonoční smutek

Přátelé,ve čtvrtek před velikonočními svátky jsem úmyslně a důsledně každému přál v divadle krásné prožití velikonočních svátků. Jako vždycky. Ale ne vždycky bylo to co letos. Tvrdé jádro lidí mi rovněž úmyslně a důsledně vůbec neodpovědělo,další veliká skupina lidí by vůbec nepopřála,kdybych já první neoslovil a jen zlomeček upřímných kolegů bylo prvními,kdo mne s přáním předběhli. Aniž bych teď nějak plísnil naše Divadlo na Vinohradech,je to bohužel životní obraz celé současné doby a zrcadlo stále se zhoršujících mezilidských vztahů. Cituji nyní obecný názor,že prezident Zeman rozděluje naši občanskou společnost a dává svoji arogancí a názory hloupý příklad ostatním. V této souvislosti však rád a často vzpomínávám na bývalou ředitelku DnV Jiřinku Jiráskovou,která vždy šla příkladem a přála všem zaměstnancům osobně a jednotlivě jak velikonoční,tak i vánoční svátky a nebo krásné prázdniny. I pan Gregorini pak v její tradici pokračoval. Ale po nich najednou nic. Nejdříve malé nic,v dalších letech už velké NIC. Není příklad. Nemyslím teď početní. Matematicky by stačil jeden příklad,ten největší. Jako ten Zeman. Ale v tom našem vinohradském " babišově " jsem už dávno vzdal " koaliční " spolupráci. Takhle mi to napsal jeden můj čtenář za všechny podobné,totiž - cituji : Vážený a milý pane Veselý,dobře jste udělal,že jste se na další propagaci Divadla na Vinohradech a spolupráci s ním vy...al,nemáte to zapotřebí a správně pokračujete ve vydávání svých kulturních stránek. Konec citátu. Počitadlo dál připočítává mé další čtenáře a určitě novým obsahem blogu ještě i hodně překvapím.